Dean/Jo • I can feel you holding on

16. dubna 2011 v 22:19 | Lola
Už to mám napsané v počítači asi tak týden.. teda víc jak týden, ale vždycky jsem to ještě nějak předělávala.. a došla jsem k závěru, že i když zatím pořádně nevím čím v budoucnu budu, tak spisovatelkou určitě nebudu :D ne že bych neměla nápady, ale dělá mi problém v klidu si k tomu sednout a všechny ty svoje mišmaše, co jsem si navymýšlela spojit dohromady :D dokonce nápady na SPN&Bones crossover mám už asi tři, ale jestli skutečně někdy dojde k tomu, abych je zrealizovala na papír.. to je asi ve hvězdách :D :D
A teď konkrétně k tomuhle.. berte to s rezervou.. obvykle FF nepíšu, takže to podle toho taky vypadá... navíc se mi tam asi projevila moje naivně romantická povaha, která mě občas zachvátí.. ups.. :D

POZOR SPOILER K DÍLU 5x10 Abandon All Hope


A tady ještě jestli si někdo chce podbarvit čtení písničkou ;-) Tramtalalá.. no jo.. vzala jsem ji (už zase?? už zase..) od Vallerie.. :D

Dvě osoby se krčí za starou polorozpadlou skříní. V tmavé místnosti plné prachu a různého haraburdí, ve stejném rytmu buší dvě srdce. Až se zdá, že je jejich tep i slyšet. Snaží si alespoň na chvíli odpočinout a schovat se.
"Celá se třeseš.." prolomí Dean ticho, které narušuje jen zvuk neustávajícího deště z venku. Lehký úsměv, který přeběhl Jo přes tvář Dean ve tmě nezaregistruje a bez zbytečných otázek ji obejme z boku kolem ramen, aby ji alespoň trochu zahřál.
"Díky.." špitne Jo a opře se o Deana. Její vlasy ho jemně lechtají po tváři. Dešťové kapky bubnují do oken.
Najednou se ozve zašramocení. Oba s sebou trhnou a zpozorní. Dean z pod bundy vytáhne zbraň. Natáhne spoušť, aby byl připraven kdykoliv vystřelit.
"Tahle je poslední..."
"Tak se hodlej trefit!.."
Šramot se ozve znova, tentokrát ale o něco blíž. Dean vyhlédne zpoza jejich nynějšího úkrytu. Zostří zrak a hledá cíl k zásahu.
"Tak kde jsi ty parchante.." řekne si sám pro sebe a v momentě uvidí rychlý pohyb. Zamíří. Prst cukne na spoušti, ale nevystřelí. Znovu se obrátí k Jo, kterou za tu dobu, ale nepustil.
"Máme společnost. Ale ne nadpřirozenou.. pouze hladovou krysu."
"Co, že?" vyhrkne Jo.
"Neříkej mi, že se bojíš myší," zasměje se Dean.
"Ne! No.. možná trochu," řekne Jo nevinně.
"Trochu paradox, ne? Ve dne v noci se honíš jako lovec za duchy, démony a monstry a takováhle malá myšička ti dělá problém?" uchechtne se a polechtá Jo na boku.
Ta sebou cukne, ale z Deanova objetí se nevysmekne.
"Nesměj se!.." šťouchne do něj. Ozvěna jejich smíchu proletí místností.
"Každý má nějaké své skryté tajemství.." tón jejího hlasu zvážní. Vymění si pouze krátký pohled z očí do očí, který jakoby zastupoval slova. Pak je znovu dlouho ticho.
Cítí, jak klidně oddychuje na jeho hrudi. Oba přemýšlí.
"Deane.." "Jo.." vysloví oba z ničeho nic najednou. Opět je tu ten hluboký pohled. Jako by oslovením sebe navzájem oněměli, ani jeden z nich nemá tu odvahu dopovědět to, co chtěl říct.
Po chvíli jsou slyšet kroky. Oba skoro nedýchajíc poslouchají klapot bot a občasné zasřípnutí dřevěné podlahy. Dean připraví zbraň.
"Hej Deane?! Jo?! jste tu?" zazní polohlasně místností.
"Same?" Dean se prudce zvedne a s úlevou si oddychne, když uvidí svého mladšího bratra.
"Nemohl jsem vás na.. Deane pozor!" vykřikne najednou Sam. Dean poblíž ucítí závan ledového vzduchu. "Deane za tebou!" teď vykřikla i Jo. Ten, ale nereagoval, byl jako přibitý k zemi. Motala se mu hlava. "Deane!" zazní Samův výkřik a hned za ním slova od Jo: "Deane!" "Deane!" Tahle smyčka jakoby se opakovala pořád dokola. Zabrzdil ji až Samův výstřel, který ale odstartoval vybavení staré vzpomínky. Pekelní psy, výstřel, člověk v jeho náručí, spousta krve, pevný stisk studené a zesláblé ruky a letmý smutný úsměv na rozloučenou, polibek do vlasů. Ta vůně, vybavil si ji i teď. A pak ještě jeden. Všechno končící horkem šlehajícím do tváře, sálajícím z nedaleké budovy.

"Deane! No tak! Prober se!"
Dean s sebou škubl. Prudce chytil bratra, který se ho už nějakou dobu snažil probudit za koženou bundu.
Sam se mu vysmekl. "Deane! Vstávej ty lenochu. Musíme se dát do toho nového případu.." A šel si sednout za stůl ke svému laptopu.
Dean si snažil srovnat myšlenky. Všechno se v něm míchalo. Bylo to tak živé. Přísahal by, že byla vedle něho. Ta vůně. Zkusil jestli ji znovu neucítí. Nic. Rozhlédl se po pokoji. Starý známý motelový pokoj. Pokaždé jiný v jiném městě, ale vlastně stejný, jako ty desítky ostatních, ve kterých nocovali. Prohlédl skrz okno. Venku lilo jako z konve. Déšť neustával. Každá kapička, která se potkala se skleněným oknem se o jeho plochu rozprskla. Dean zamyšleně tančící kapičky na skleněné ploše pozoroval.
"Hej, co je s tebou? Špatně ses vyspal?" obrátil se na něj Sam po chvíli, kdy ho pozoroval, jak si prohlíží místnost jako by ji viděl poprvé v životě.
"Ehmm.. nic,nic.." řekl Dean, ale to Sama rozhodně nepřesvědčilo, což Dean také poznal na jeho výrazu ve tváři, která si žádala vysvětlení. Sklopil pohled.
"Jen.. divný sen.." zamumlal.

***konec***
 


Komentáře

1 L.o.u L.o.u | Web | 17. dubna 2011 v 14:28 | Reagovat

Hééj!!
D.O.K.O.N.A.L.O.S.T!
Piš dál, prosíím..jen piš! :D

2 L.o.u L.o.u | 17. dubna 2011 v 14:30 | Reagovat

Faktys..moc krásný:)

3 L.o.u L.o.u | Web | 20. dubna 2011 v 22:34 | Reagovat

Néé...určitě jsem četla to tvoje..:D
A komentáře od tebe zbožňuju..:D:P
Díkys.

4 Patty Patty | Web | 22. dubna 2011 v 20:02 | Reagovat

Krásně jsi to napsala! Chci další! :-D

5 valleria valleria | Web | 25. dubna 2011 v 10:30 | Reagovat

Myslím, že by si se klidně mohla dopracovat i ke spisovatelce :D
Napsala jsi to moc hezky, škoda, že už je to ve "skutečnosti" pryč :(

6 Kelly Kelly | Web | 25. dubna 2011 v 10:56 | Reagovat

Sice jsem se ještě v seriálu tak daleko nedostala, ale povídka se mi moc líbila :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama